Jsem protivný a koušu?

8. listopadu 2015 v 0:25 | kocour Záviš
Dlouho jsem se neozval, protože jsem byl zmaten.

Ono to začalo už v květnu.

Člověka mě takhle jednou češe. Češe a češe.. a češe... koukala kamsi jinam, zrovna, česala po hmatu.
Kouknul jsem se taky, kam se to kouká.

Jak ona nekoukala, kam koukám já, ozvalo se "Au!".
No nic. Ještě chvíli česala, pak dočesala, uklidila tu hromadu z mě a šlo se spát. Ehm... tedy člověka šla spát, abych byl přesný.

Druhý den ráno byla taková divná. Můj člověk kolem ní pečovatelsky chodil (podobně, jako se chodí kolem mě, když je mi nanic po něčem. Což bylo zatím dvakrát). A tak.

Pak odjela.

Když se vrátila domů, měla ruku - pravou přední - v čemsi bílém, strašlivě smradlavém zamotanou. Vážně, puch to byl úplně nejhnusnější, co znám - takhle to páchne, když jedu já k doktorovi, no, tak tam u něj. Brrrr.
Zalezl jsem, protože jsem to nemohl vydržet, ten smrad.

Člověka pak říkala, že má papír. A že na tom papíru je: "Poranila se v noci o zub vlastního kocoura, flegmona, aplikace atb, krytí, klid, ruka v závěsu."
Mí lidi se strašně chechtali.
Nechápu, jak se někdo může smát a přitom čichat ten... no fuj!

Dál to nevím, ale pravda je, že pár dní se nečesalo.

A nedávno znova.

Víte, můj člověk má svou noru a člověka taky svou. Do jeho nory chodím, když není člověka doma.
Když pak domů přijde, člověk, jak ji slyší, řekne " MAZEJ ODTUD! HNED! PPCHCHCH!!!".
Já vyběhnu z jeho nory, člověka vejde, pozdraví a člověk řekne "NE ABYS mi sem pouštěla toho kocoura!"

Moc to nechápu, ale asi je ta hra baví.

To jsem trochu odbočil. Takže co se stalo:
Prostě jsem takhle u člověka jeden den v jeho noře a chodím kolem něj jako vždycky; lechtám ho, honím papírky a jinou kořist... a najednou slyším, že spí. SPÍ!!! On spí, když si máme hrát!
A přece se nepletu - on když spí, vydává takové zvuky, chrčivé - je to podobné, jako když nám máma donesla skoro živou myš a my do ní kousali a ta myš dělala chrrrr.

Navíc mu visela z křesla ruka. Ta ruka, která si se mnou hraje, když člověk nespí.

Tak jsem si řekl, že to zkusím jako s tou myší, víte... a trochu jsem do ní kousnul.

Pravda je, že to chrrrr ustalo. Zato člověk začal dělat jiné zvuky, takové hodně hlasité.
Tak jsem zalezl. Hlasité zvuky (obzvlášť takhle hlasité) nemám rád.

No a do toho, co myslíte - přijela člověka.

No tedy. Zas jsem to cítil - ten strašný smrad. Tentokrát z koupelny.
Určitě to souviselo s tím kousnutím, protože člověk vydával ty hlasité zvuky pořád (on to rád dělá; asi proto, že může).

Napadá mě tedy, jestli ty dvě události spolu nesouvisí, když z toho byl pokaždé stejný puch a pokaždé v tom byly předtím nějak zapojené moje zuby.
Mé krásné bílé zuby. Však jsem velmi čistotný kocour. VČK! VČK!!!

Já vážně nechápu, proč používají ten zápach. Jako... no ano, vím, že ta myš tehdy když už nedělala chrrrr, tak už nedělala nic a umřela (my kočky to poznáme líp, než kdokoli jiný), ale přece nejsem hloupý a vím, že člověka jako tu myš takhle ... no dobře, dobře, to jsem tehdy nedomyslel...

No ale uznejte. I když je kočka tak vzdělaná a chytrá jako jsem já: jak mám vědět, že ruka je něco, co si se mnou jednou hraje a jindy se to zas nesmí?

Na to aby byl kočka věštec, vážně.

Váš zmatený Záviš

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama