Politicky rostu

19. března 2015 v 0:33 | kocour Záviš
Člověka dostala od člověka k Vánocům atlas koček. Z toho plyne - mně - jednoznačný závěr: Bacha! Možná tu už nebudu jediná kočka! Celé dny medituji a přerůzně situaci promýšlím. Představuji si ji. Mám ku pomoci ten atlas, přece. Ano. Vidím: jsou kočky přerůzné. Chlupaté více či méně, obličejů dlouhých či zastrčených do hlavy; bystrouchých či klapouchých, dlouhoocasých a krátkonohých, a těch barev! Také jsou kočky cenné, měřeno v člověčích hodnotách. To jsem tak úplně ještě nepochopil; možná to souvisí s jejich vzdělaností (těch koček). V tom případě jsem nepochybně velmi cenný kocour, ale v tom atlasu nejsem. Nothing ´s perfect. Že. Jsou též kočky nějak porouchané; křivé, podivné, příliš malé či velké, nemocné, hluché či slepé odmalička. Zajímavé; to je v tom atlase uvedeno jako "produkt" rodičovství těch cenných. Hmmm. Může mi to být celé divné, podezřelé, padlé na hlavu, ten atlas. Furt jsou to ale kočky. A tak jsem se usnesl na tomhletom: Kočko, chceš-li být vítána v mém domě, musíš dodržet tato pravidla: 1/ toto je moje miska, mé křeslo, moje člověka a můj dům. Ty si můžeš hrát, můžeš pít i jíst ze své misky, ale z té mé ne! 2/ toto je můj záchod, mé okno, a toto je moje jakomyš. Ty musíš chodit na svůj záchod, na jiné okno… a jistě dostaneš myš svou, nebo aspoň pomačkaný papír. Moje věci mi nesmíš brát. 3/ své chování, kočko, musíš uzpůsobit chování mému - neb mám prověřeno, že tak, jako já, se chová řádně vychovaný kocour v mém domě. Nemusíš s tím souhlasit, ale koukej se to naučit stejně! Protože jinak jednak pokazíš pověst nám kočkám, a jednak tě vypráskám z domu. Protože já tu byl dřív! 4/ jsem zvyklý mít klid, když spím. Mí člověci jsou na tom stejně, jak jsem vypozoroval. To znamená, že nebudeš budit kraválem nikoho z nás, chápeš? A my pak nebudeme trápit tebe. 5/ do člověků se nekouše. Nekoušou se ani věci - jediné, co smíš kousat, je tvoje jídlo a tvoje myš (nebo ten papír, nebo něco, co dostaneš na kousání). Možná budeš. kočko, z kraje, kde je kousání do všeho zvykem. Nu… tak si odvykni; nebo se tam, kočko, vrať. Tak a jedině tak budeš v mém domě, kočko, vítána. Možná za čas (vééélmi dlouhý čas!) nebudu trvat na své a tvé misce, možná ti uvěřím, že jsi tu doma a nebude mi moc vadit, když vlezeš na můj záchod (když se předem slušně zeptáš, ovšem). Možná spolu budeme jednou spát na jednom křesle, dokonce i v tutéž dobu. Jednou. Až už nebudeš "ta cizí kočka", ale "naše kočka". Zdařit se ti to, kočko, může; budeš-li trpělivě čekat, učit se a chovat se náležitě. Kdybys ale vyváděla, že to nemáš hned, nebo dokonce vyřvávala cosi o svých perfidních kočičích právech místo toho, abys koukala vsáknout se do mé rodiny co nejmileji a co nejužitečněji (na myši jsem tu pořád sám a nikdo jiný je chytat nechce)… tak bys byla opravdu buď vyprášena z mého domu buď mnou, nebo člověky zpět tam, odkud jsi přišla, nebo jinam, kde takovou šanci, jako v mém domě, nejspíš nedostaneš. Tak si to, kočko, dobře přečti a řádně promysli, než sem vlezeš, ano? Je to důležité i proto, že se snáz domluvíme, když budeme ctít podobné hodnoty bez ohledu na to, že neporozumíme hned každému mňouku toho druhého. Ty budeš jistě mňoukat jinou řečí než mňoukám já… ale to se vsákne, kočko, to se oba už naučíme, té své řeči, vzájemně… Však základy máme stejné, když jsi taky kočka - kdy ječet, když příst… máš to v sobě kočko stejně, jako to mám já. Nebo se třeba tam u vás u jídla spíš vrčí? Tady se totiž přede. Koukej se tedy přeonačit. Já ti to ukážu, jak to má být. Neboť jsem kocour vstřícný a laskavý… a někdy hodně sám… Můžu tě naučit i nuance, které čtu ze zvuků vyluzovaných člověky, vysvětlit ti, co znamenají. Třeba křik "NE!!!" znamená "aď dělaš, cokoli, strň, udělej sochu kočky" - tak to skončí nejmenší škodou. Nebo: "Nelez tam, ty potvoro jedna, fuj!" znamená, že jsi vylezla na kuchyňskou linku v nevhodné době, protože tam se leze jen v noci, když člověci spí, víš? A nejlepší je to dělat za svítání - ty líp vidíš a člověci spějí bezpečně hluboce. Jen nesmíš nic shodit dolů… ...nojo, no, chápu, že udělat pořádnou ránu je někdy kočkám vlastní, ale… no, je lepší do dělat tak, jak píšu. Člověci se totiž domnívají, že můj dům je jejich, takže chrání předměty, které v něm jsou… a já to respektuji, protože mi dávají jídlo. Takže to koukej, kočko, respektovat taky. Takže chci říct na závěr svých úvah toto: Nevím, kočko, odkud přijdeš, jaká budeš, jaké máš zvyky, jakému Kočičímu Bohu se klaníš. Proto jsem sepsal tato základní pravidla. Protože svému Kočičímu Bohu se klanět můžeš i dál - to je mi jedno, když je to bůh pro kočky - ale to ostatní, to musíš, kočko, dělat podle toho, jak to tady ve svém domě mám zavedeno já. Když to všechno zvládneš, budeš tu časem taky doma a můj dům a mí člověci ti budeme přáteli a domovem. Napřed si to ale musíš zasloužit. Musíš ukázat, že sem patříš. Jinak… ven. Vidíte to, člověci? Jak je těžké přijmout někoho cizího do... domů? Jak to řešíte vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama