Napřed myslet, prosím!

19. března 2014 v 22:28




A je to tu zas.

Zas vyšiluje, člověka. Vždycky se strašně leknu.

A nemůžu za to! Tentokrát.

Ona si totiž v zimě nastavila na mobilu zvonění - pěnkaví zpěv.
No, já to chápal; prostě se nám stýskalo po teple, tak aby se nám nestýskalo tolik. Mám sice na ptačí zpěv poněkud odlišný názor, než ona, ale takový už je život kočičí. A když jsem to zvonění slyšel, vždycky jsem se těšil, marná věc; co kdyby přecejen otevřeli - jednou - to okno?

No, a teď to má, ženská praštěná. Sice si to zvonění dneska honem změnila, ale už jí to nepomohlo.

Já jí to od začátku říkal: neblázni, člověko; máš z mobilu tik a na tohle zvonění si zvykneš!
Ona mě tehdy nepochopila.

A dneska začaly zpívat pěnkavy. Jasně; všechny najednou. Právě.

To máte vidět, co to s ní dělá. Pták venku zařve (ano, ptáci řvou, aby na sebe upozornili kočky, víte), ona vyletí do vzduchu, hrábne rukou po telefonu, pak hekne, řekne nepěkné slovo a zase si sedne a brblá.

Už tedy pochopila, zdá se, před čím jsem ji varoval. Pozdě... pozdě, moje milá člověko; mělas dřív myslet!

Ona je moje člověka totiž ptáčkařka. A strašně s tím machruje. Netuším, proč. Já teda rozeznám snadno, kdy jí řve mobil a že to není pěnkava; ona to nerozezná. Dokonce ani ty pěnkavy to nepoznají - občas je ptačími písničkami, nahranými v mobilu, láká blíž, ony jsou pitomé a přilétnou.
A pak se kochá.

No.. nebo lítá do vzduchu, podle okolností.

Takže jsem se usnesl, že není dobré, aby se nějaká věc tvářila, že je pták. Vlastně by se žádná věc neměla tvářit jako něco jiného, než je.

Telefon má zvonit, ptáci řvát, kočky mňoukat a psi štěkat, koně ržát a mouchy bzučet.
Když se to domotá, je z toho průšvih.

Snad se z toho člověka poučila. I když se tak trochu bojím, co vymyslí příště.

Váš Záviš

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama