Mé chlupy a já

27. března 2014 v 1:33



V rádiu jsem zaslechl kousek písničky.
Paní se ptala: "Proč se lidi nemaj rádi?"

Dál jsem to neslyšel; už bylo totiž 17:59:59 hodin a moje člověka nikde, tak jsem musel ječet víc než jindy, a běhat, taky truchlivě koukat a tak různě, jinak bych nedostal doplněno do misky včas. To je někdy práce...

To jsem ale odbočil. Takže:
Nevím, jak to ta paní v rádiu myslela; možná jinak. Ale to je jedno. Ptala se.

Já si toho už všimnul, že se lidi nemaj rádi. Pro všechny kočky nebeské - proč?

Já se rád mám.
To je velice široké téma, takže se k němu budu pravidelně vracet.
Dnes se chci zmínit o své kůži.

Mám rád svou kůži.
Mám rád své chlupy. A víte, proč? Nevíte. Protože jsou moje, a taky proto, že mám chlupy gepardí. Čili tam, kde jsou rezavé, jsou drsnější a více hřejí, a tam, kde jsou bílé, jsou jemné, něžné, hebké... prostě krásné.

I tak mě stačí chránit, hřát či chladit... prostě moje kůže a moje srst je hodně dobrá věc.

Nemám na tom zásluhu; narodil jsem se tak. Jako každá kočka. Ale mám rád, když mě mí lidé hladí (prosím, jen ne po zadních nohou!!), a když se mou srstí probírají. Jejich ruce vnímají ten rozdíl v jemnosti a více se věnují bílým místům na mně, hlavně pod mým krkem. Mrrrrrrrrrrr.

Pečlivě se o svou kůži i srst starám. Myju si ji, kdykoliv mám volnou chvilku. Také vždy, když jsem unaven - nu, vy lidé se také myjete, než jdete spát. A já chodím spát několikrát denně.
Taky si myju packy, často. Někdy proto, že jsem upadl do rozpaků, ale většinou proto, aby mi v packách zůstal cit. To je naprostá povinnost kočičí.

Některé chlupy spolknu, ale většinou je zahazuji. Jistě, je to škoda, ale narostou mi jiné a mám jich hodně, tak proč bych se o ně nepodělil? Je to rozmařilé, já vím, ale já mám své lidi rád.

Je ovšem potřeba chápat, že ty moje zahozené chlupy vyrostly na mém těle, na mé kůži - takžeí se chovají stejně jako já.
Některé, protože jsou jemnější než sám vzduch, proniknou do uzavřených sklenic s různými potravinami.
Jiné se plazí ve skříních a hledají teplo nedávno nošených šatů.
Jiné podnikají průzkum tam, kde dříve nebyly.

Většina se ale shlukuje někde v závětří. A čeká.
Tyto shluky mých chlupů kolektivně a zcela pochopitelně využívají jakéhokoli průvanu, vánku, otevření dveří a podobně, aby potěšily mé lidi tím, že se k nim přitisknou.
Jako já.

Ony jsou totiž stále živé. Nekonečně dlouho.
Takže jakmile dostanou tu sílu - ten vánek, průvan atd. - domluví se spolu, vyskočí nahoru, všechny se namíří jedním směrem, zatřesou se blahem a hup! Už jsou na mém člověku.
Jako já.

Jsou tak milé! No řekněte sami: není to projev lásky a věrnosti?

Jenže mí lidi... no, z nějakého důvodu jim to někdy vadí.
To nechápu. Na mě skáčou jejich chlupy taky, i když oni o tom jednak nevědí a jednak jich není tolik, protože mají srst jen někde.

Moje člověka mě kartáčuje. To mám taky rád. Díky tomu se mé srsti daří pronikat i tam, kam dříve nemohla, i vytvářet ty větší čekající skupiny.
Takže nakonec jsem i tam, kde nejsem a být nemohu.

Ve filtru pračky i myčky.
Na sklenicích.
V těstě na buchty.
V kávě.
Ve všech pavučinách.
V oknech mezi skly.
Uvnitř mobilů.
V objímkách žárovek i v pojistkách.
Ve všech lécích, zejména pak kapslích.
Na všech brýlích.
V teploměrech i barometru.

Já uvedl jen příklady. Moje člověka říká, že jsem delegoval pravomoc, ale to jsem zatím moc nepochopil.
Ona to stejně říká jen tehdy, když má dobrou náladu, a když má dobrou náladu, tak je to fajn a hotovo.

Před chvílí ale dobrou náladu asi neměla. Musím si postěžovat, protože se mi děje křivda!
Ona si totiž dneska koupila páchnoucí věc: lak na nehty.
A když ho otevřela a chtěla použít... prý: "Jak se do toho dostal Závišův chlup???"
A sakrovala.
Taková krátkozrakost!
Kdyby se měla ráda tak, jako se mám rád já, nepotřebovala by se vylepšovat nějakým lakem, že. Však je krásná dost, hlavně v 18:00:00 hod. Tedy, když je doma.
Nebo když obdivuje mou srst rukama. Pak i já obdivuju její hřejivou kůži...

Jsem ukryt pod židlí; nehledejte mě.

Váš Záviš
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 27. března 2014 v 13:33 | Reagovat

Taky máme živoucí chlupy skoro všude. Minule bych přísahala, že na mě kočičí chlup vylezl z kohoutku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama